Hranice temnoty - Kapitola první

V městečku Kleinfeld se najde mrtvé tělo, desetiletého místního chlapce. Dítě bylo někým zabito. Pár dnů na to, se oběsí Dan Brown, člen policejního sboru, který případ vyšetřoval. Tom Linnart, Brownův přítel a parťák je z případu za zvláštních okolností odvolán. Všechno ukazuje na Browna. Tom však tomu nevěří, svého přítele Dana znal. Na nepochopení a nezájem vedení se Tom stáhne, a začne případ řešit sám, po svém. Věří v Danovu nevinu a chce očistit tak jeho jméno.

Začíná zjišťovat, že v městečku se dějí zvláštní věci . Smrt chlapce i smrt jeho parťáka souvisí se zvláštními jevy. Někdo nebo něco nechává obrazové vzkazy v polích.

Tajemství planety Baldur - Kapitola první

Čtyřicet pět světelných let daleko od planety Země se nachází planeta Baldur. Na tu má namířeno posádka lodi Athena. První posádka složená z androidů, kteří na planetě Baldur těžili minerály a stavěli kolonii se přestala ozývat. Těžba i signál sond utichl. Ze Země byla vyslána nová posádka, která má pokračovat v tom co započala posádka lodi AX Solaris. Úkol je jednoduchý zjistit co se stalo a uvést do provozu těžební systém na Balduru.

Mám pocit, že jsem spala snad milion let, ale ve skutečnosti to bylo jen pět let. Sedím tu teď v hlavní místnosti. Je tu zima. Musíme se najíst, všichni jsme dost vyhladovělý a zmatení z té dlouhé spánkové hybernace. Je nás tu dvacet pět a z živé posádky pouhých patnáct. Mělo nás být dvacet, ale společnost šetří. Aspoň na tom jídle nemuseli šetřit. Instantní jídlo v kapsičkách „To jídlo smrdí jako technický benzín."

Bestie z Ernaut - Kapitola osmá

Irina i Tristan seděli spolu v krčmě v Kozím bobku. Strhli však na sebe nevyžádanou pozornost. Zrak místních se upínal totiž na jediné místo. Pod stolem, ležel horský pravlk, Šenk. Ten je však tiše ignoroval, právě olizoval talíř, kde ještě před malou chvilkou byla teplá polévka z krup a v ní byly nalámané kůrky ztvrdlého chleba.

„Kam máte namířeno, mohu-li se optat?“ ozval se hlas ze zadního rohu krčmy. Seděl tam postarší muž a v ruce žmoulal kousek dřívka, kterým si právě dočistil nehty, opatrně s respektem v očích pozoroval ležícího pravlka.

„Do Ernaut“ odpověděla pohotově Irina.

Tristan jen tiše seděl a pozoroval místní. Moc toho nenamluvil. Byl obezřetný a váhavý. Irina pohotová, drzá a její ústa byly rychlá. Její ústa mluvili často, bez bázně.

Bestie z Ernaut - Kapitola sedmá

Bouře, která se prohnala, v údolí mraků skončila. Ještě dlouho na to mysleli, co to vlastně, mohlo být. Nakonec se zase vydali na koňském hřbetu dál. Cesta ještě neskončila. Nacházeli se, na místě zvaný Kozí bobek.

Irina šla naplnit vodu do kožených vaků. Rybník, který viděla, už zdáli ze sedla koně, se jmenoval Žabolplesk. Jmenoval se možná tak proto, že tento malý rybník na svou malou rozlohu, měl přespříliš žab, a ty při svých výskocích pleskali svými maličkými těly o hladinu vody. Plesk, plesk, plesk.

Hlouček místních hochů, utíkalo za hlasitého řevu a halekání přímo k rybníku, malou vyšlapanou cestou se prohnali divoce křovinami, jako psy na lovu, honící svou kořist. Zastavili se až u kraje rybníka. Tak, tak, že tam všichni nespadli.

Bestie z Ernaut - Kapitola šestá

V hlubokém, osamělém a nečekaně úrodném údolí, až za klínem Kerephejského pohoří, nedaleko Údolí mraků.

Irina unaveně sesedla z koně, její boty dopadli do měkkého černého bláta, podrážky jí v čvachtavém blátě podkluzovali. Tristan uvázal Pailose o kmen stromu a rozšlapanému bahnu se šikovně vyhnul. Šenk, ten si v povzdálí packami uhrabával mech, na který by si rád spokojeně lehl.

Byli na cestě už pár dnů, a plížícím krokem je doháněla únava, ale také hlad. Který se jim ozýval vtíravě a hlasitě. Čekala je ještě dlouhá cesta. Ale na tu dálku Irina nemyslela. Myslela jen na cíl. Nevěděla zatím, jak by chtěla bestii porazit. Bestii, kterou ještě neviděla, ale věděla, že potřebuje peníze. Musela si vykoupit svého přítele zpět. Možná by mohla v noci nepozorovaně zmizet, vzít Šenka a odjet. Pomyslela si. Jenže Tristan, by jí našel, její cesta do Ernaut byla jasná. Ty peníze chtěla totiž tak či onak. Vzdát se té možnosti nechtěla.

Bestie z Ernaut - Kapitola pátá

V zemi Temných stínů, si ve svém ledovém paláci, na špičce hory zvané Ledový dráp, Dragon Uchvatitel prohlížel drahý minerál. Držel ho ve své dlani a pohazoval si s ním. Kámen silně rudé barvy mu vesele poskakoval v dlani.

Nadar, kámen, který těžili v Černém lese Orkové. Nadar měl nesmírnou moc, ale v malém množství a bez patřičné magie, tento kámen neměl žádné magické schopnosti, ale dalo se za něj koupit mnoho zbraní, ale i lidí.

„Nadar, Nadar, ..." pohazoval si s kamenem v ruce. Kámen vyskočil do výšky a Dragon ho rukou chytl v pěst.

„Velmistře, kolik potřebujeme těchto kamenů, kolik ještě?"

„Hodně pane,"

„Tak proč v rukou držím, vždy jen kus malého bezcenného šutru!!!" rozčílil se Dragon a hodil drahý kámen vzteky po starém Velmistrovi Parmellovi, který tak, tak uhnul letícímu kamenu. Kámen se rozlítl a kutálel se po ledové podlaze někam do kouta.

Bestie z Ernaut - Kapitola čtvrtá

 

Černý les – Dolgranovo území

V Dolgranově citadele, na strážné věži, hlídka černých jezdců, složená z armády Goblinů a horského kmene Orků válečníků, střežila toto starobylé místo. A to už po staletí. Za slibu Bohům lesa, sloužili zde na věky věků. Opevněná citadela se nacházela za Černými lesy Vengardských hor, vysoko na severu. Pyšnila se velkou hradbou a nedobytnou bránou. Majestátně vyčnívala na pahorcích hor a objímala tak přilehlé orčí vesnice. Tyto sídla obývali kmeny trollů a orků, opodál žili goblini. Noční elfové - temné bytosti, ty strážili přilehlé lesy a také temné močály. Kde sídlily v bažinách krvavé mouchy, démoni močálů, obří žravé pijavice zvané Krvepijci a skřeti. Kdo by se dostal, až k močálům Černého lesa jistě by nepřežil.

Trollové, tyto horští obři vedeni Dolgranem, králem orků, byli rozený válečníci, odvážní, a velmi silný. Uctívali přírodní zákony, modlili se k Bohům lesa. Místní šamani, mágové, uměli ovládat magii. Lidé se těmto místům vyhýbali. Goblini z pahorků pracovali v dolech pro Orky, kde těžili a vykopávali vzácné kameny. Ty měli nesmírnou moc. Temní elfové z nich vyráběli za pomocí svých kouzel runy. Například, taková runa Čtyř světových stran, vám umožnila ochranu před přírodními živly a dokázala vás velmi rychle přemístit z daného místa na druhé. Urychlila vám pohyb o několik set mil. Runa Kostitřas, vám umožňovala sílu v boji s protivníkem. Čas od času samotní Dolgranovi Orci, prodávali na černém trhu drahokamy, z nichž se runy vyráběly. Nejčastěji je směnili za zbraně, meče a sekery. Orkové zbraně milovali. Někdy takové kameny vyměnili za lidské ženy s kterými si užívali. Lidské ženy, ty se Orkům líbili. Často jim na svět přivedli potomky, kterým se nazývalo hanlivě Drápavci. Protože takové děti se rodili s velkými drápy místo nehtů a museli si je nechávat brousit v kovárně.